Hledání Adama – ve starověkém Egyptě

Napsal Gavin Cox
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Credit: Autor

Měl jsem tu čest žít a pracovat v Egyptě v rámci hledání nalezišť ropy a plynu (1999–2000; 2006–2007). Během svého pobytu v Káhiře jsem si zamiloval egyptskou historii. Při desítkách příležitostí jsem navštívil Velkou pyramidu (venku i uvnitř), stejně jako i další historická místa. Jejich rozsah a majestátnost vzbuzovaly úctu. Nejvíce mě zajímalo, zda má egyptská historie nějaké spojení s nejranějšími kapitolami Genesis. Věděli například staří Egypťané o Adamovi a Evě nebo o Noemovi a Potopě?

Po více než deseti letech výzkumu, včetně dvojího magisterského studia (Biblická studia 2014, Egyptologie 2015) jsem dospěl k závěru, že ano – Egypťané o tom věděli, i když zkresleným, pohanským způsobem.¹

Biblické dějiny jsou skutečnou historií

Mnoho starověkých kultur má zprávy, které se nějak vztahují k událostem a osobám z Genesis 1–11.^2,3 Ačkoli jsou tyto zprávy porušené a často nesrozumitelné, stále je možné rozpoznat aspekty biblické pravdy. To není překvapivé, protože všechny takové kultury vzešly z rodiny v Arše před pouhými 4 500 lety. Byli očitými svědky Potopy, a protože Noe byl „kazatelem spravedlnosti“ (2. Petra 2:5), mohli vědět i o Adamovi, Evě a jejich Pádu.

Po Potopě zůstala rozmnožující se lidská populace pohromadě nanejvýš dvě až tři století, až do babylonského rozptýlení.⁴ Patřili sem i pasažéři z Archy, kteří mohli dokonce jako „předkové mudrců“ působit často jako vážení poradci, protože žili několik století po Potopě.

Také struktura⁵ Genesis naznačuje, že k dispozici byla i psaná verze historie, pravděpodobně uchovaná po linii Sema až do pozdějšího sestavení Mojžíšem. To pomohlo udržet „paměť“ na ranou historii Genesis.

Potom (v Pelegových dnech, 1. Paralipomenon 1:19) Bůh rozehnal lidi z Babylonu, a tím se rozšířily klíčové rysy Genesis 1–11 po celém světě. Jako například stovky rozšířených příběhů o celosvětové Potopě, často nápadně podobné Genesis.²

Po rozptýlení byly některé skupiny relativně blízké Babylonu – např. v Mezopotámii a Egyptě – schopny poměrně rychle obnovit svou úroveň civilizace.⁶

Chamovo spojení s Egyptem

Noemův syn Cham měl čtyři syny. Jména tří z nich, Mizraim, Put a Kúš (Genesis 10:6), mají biblické i mimobiblické spojení s Egyptem a/nebo jeho sousedními národy. Zejména Mizraim (Mitsrayim מִצְרַיִם) je v celém Starém zákoně hebrejské jméno pro Egypt. Klasický arabský název pro Egypt je Misr, používaný i samotnými Egypťany dnes.

V Žalmech je Egypt nazýván „zemí Chamovou“ (Ž 105:23, 27; 106:22) a „stany Chamovými“ (Ž 78:51). Biblické důkazy nenechají nikoho na pochybách, že „Cham a synové“ se usadili v této oblasti. Je vysoce pravděpodobné, že Cham a Mizraim byli předními postavami raného Egypta, přičemž jeden nebo oba se podíleli na jeho založení. Jakékoli ne-Chamitské skupiny či jednotlivci, kteří byli náhodou součástí egyptské zakládající populace, samozřejmě mohli předávat informace o rané historii. Ale prominentní přítomnost Chama, Noemem vychovaného svědka Potopy, značně zvyšuje možnost nálezu „odkazů na Genesis“ i v těch několika zbývajících raných egyptských záznamech.

Stručně řečeno: nálezy mimobiblických důkazů raného období podle Genesis ve starověkém Egyptě byly očekávatelné. Ty mohly být v prvních nápisech, nejblíže době příchodu babylonských migrantů. A skutečně, takové důkazy nacházíme v raných pyramidách (Staré říše). Jak šel čas, texty stále více podléhaly zkáze. (Staří Egypťané byli velmi pohanští a během času přidali kolem dvou tisíc bohů a bohyní.)⁷

Egypťané a víra ve stvoření

Všechny obrázky z Wikipedia, pokud není uvedeno jinak

Starověký Egypt měl tři hlavní postoje ohledně stvoření, které vznikly na třech samostatných místech, a každé z nich mělo svůj vlastní chrám. Ty vešly ve známost pod řeckými jmény: Heliopolis (v současné Káhiře, viz níže), Memphis a Hermopolis (20 km a 322 km jižně od Káhiry). Všechna místa měla společné základní myšlenky, včetně „pra-oceánu“ (Nu/Nun – viz box „Odkazy na Noema“), z něhož měla vzejít první stvořená země⁸ – to připomíná 3. den Stvořitelského týdne, kdy se „objevila suchá země [ed]“ (Genesis 1:9). Také to připomíná konec Potopy, kdy „byly vidět vrcholky hor“ (Genesis 8:5).

Čtvrtá chrámová teologie, na říčním ostrově Elefantina v Asuánu (870 km jižně od Káhiry), vyznávala boha zvaného Chnum, který vytvořil lidstvo z hlíny pomocí hrnčířského kruhu (obr. 1). To připomíná Genesis 2:7, kde „Bůh stvořil člověka z prachu země“.

Heliopolis, Atum a Bible

Heliopolis (řecky „město slunce“) bylo od svého počátku regionálním centrem uctívání boha slunce zvaného (Re)-Atum. Jedinou připomínkou města je obelisk Al-Masalla (obr. 2). Stojí na předměstí Káhiry Ain Shams, původním místě Heliopolis. Ain Shams („Oko Slunce“) je arabský název pro starověké město. Obelisk vztyčil Senusret I. z dvanácté dynastie (zemřel 1926 před Kristem). Je vyroben z červené žuly, asi 21 m (70 stop) vysoký a váží 120 tun.

Heliopolis i uctívání Atuma zmiňuje i Písmo. V Jeremjášovi 43:13 a Izajášovi 19:18 je Heliopolis se svými sloupy/obelisky souzeno pro své modlářství.⁹ Egyptský název Heliopolis je „Iunu“, což znamená „sloup“ (nebo obelisk). Koptsky¹⁰ je to „Ón“, což je v Ezechielovi 30:17 odsuzováno. Josefova manželka je dcerou Putifara (jehož jméno znamená „ten, kterého dal Ra“ a je „knížetem Ón“ (Genesis 41:45, 50; 46:20)).¹¹ Putifar tedy pravděpodobně uctíval Re-Atum. Izraelští otroci také stavěli sklady obilí pro faraona v „Pitom“ (Exodus 1:11), což v egyptštině znamená „Velký dům Atumův“ (pr-jtm.w).⁹ Jméno Atum se objevuje v nejstarších egyptských textech napsaných na zdech a chodbách pohřebních komor uvnitř pyramid 5. dynastie. Je popisován jako první bůh stvořitel, který se vynořil z „prapůvodních vod Potopy“, vystoupil na „prapůvodní mohylu“ (první pahorek na zemi) a zahájil své dílo stvoření.¹²

Atum stvořil dvě děti, syna Šu (představuje vzduch) a dceru Tefnut (vlhkost) „kýchnutím“ nebo „plivnutím“. Od Atuma dál se pak věřilo, že další bohové byli již zplozeni přirozeným způsobem. Egypťané tedy uvažovali v pojmech devíti (někdy deseti) bohů, společně nazývaných Velká Eneada.

Turínský královský papyrus (nebo Turínský seznam králů) 19. dynastie (obr. 3) uvádí vládce Egypta a délku jejich vlády. Přestože je velmi porušený, obsahuje mezi různými mýtickými ranými vládci i jména z Velké Eneady, a každý z nich vládl stovky let.¹³ To svědčí o zkreslené paměti dlouhotrvajících generací uvedených v Genesis 5.¹⁴ Známým jevem je „zbožštění“ významných předků dlouho po jejich smrti.

Atum odvozen z památky na Adama?

akhenatenator/wikimedia

I v případě Adama mohlo dojít k takovému zbožštění. Atum zní jako Adam, a může být ještě podobnější, než se zdá na první pohled. Za prvé, v hieroglyfických nápisech byly jen zřídka vyznačeny samohlásky. Obvykle byly vepsány jen souhlásky, takže znění slov moderní egyptologové jen odvozují. Samohlásky se dodávají podle dohodnuté úmluvy kvůli výslovnosti. Atum tedy mohl být vyslovován i jako „Atam“. Navíc je známé, že souhláska „t“ se v egyptštině zaměňuje za „d“ – mezi lingvisty je to ustálený fakt.¹ Jinými slovy, díky dobře známým změnám ve fonetickém znění písmen mohlo být „Atam/Atum“ v egyptštině snadno vyslovováno jako původní jméno Adam, kterého máme v Genesis.

Atum bojuje s hadem pod stromem poznání

Egyptská víra o Atumovi poskytuje více vodítek pro jeho spojení s počátky v Genesis. Vyobrazení Atuma se objevuje v hrobkách 20. dynastie (asi 1189–1077 př. Kristem), jak zápasí s hadem jménem Apofis před stromem života zvaným Ished (obr. 4). Atum je vyobrazen jako kočka –považovaná za přirozeného nepřítele hadů. Takové obrazy se objevují zhruba roku 1 280 před Kristem ve sbírkách papyrů náboženských rituálů, zvaných „Egyptská kniha mrtvých“, kteří byli pohřbeni se zesnulým. Atum jednou tlapou drtí Apofisovu hlavu, zatímco druhou tlapou bere meč, aby ji setnul. Ve spojení s touto vírou egyptští kněží vytvářeli modely Apofise, jak je pošlapán, probodnut a spálen, aby bylo poraženo zlo hada.¹ I Bůh v rámci svého prohlášení o prokletí po Pádu Adama a Evy do hříchu řekl, že hadovu hlavu rozdrtí přicházející sémě (Genesis 3:15), které Pavel nazývá „posledním Adamem“ (1. Korintským 15:45). V egyptské verzi však Atum nad hadem již zvítězil – rozdrtil mu hlavu.

Odkazy na Noema

Písmo učí, že Noe se syny a jejich manželkami – celkem osm lidí – nastoupili do Archy, aby unikli soudu globální Potopy. Věděli o tom i staří Egypťané?

Egyptologové znají skupinu osmi bohů nazývaných Ogdoada (v řečtině „Osmero“). Čtyři muži a jejich ženy jsou spojeni s egyptskou Potopou neboli prvotním oceánem (Nun/Nu). Jejich jména se vyskytují v nejstarších egyptských nápisech, v tzv. Textech pyramid. Hlavním bohem je Nu, což zní jako Noe; jeho manželka je Nu.t.

Těchto osm bylo uctíváno v Chemenu (řecky „Hermopolis“), zmiňovaném v Textech pyramid. Chemenu přežilo do dnešních dnů jako El Ashmunein (v koptštině „Město Osmi“), 322 km (200 mil) jižně od Káhiry. Kdysi tam stával chrám zasvěcený k jejich uctívání.

Egypťané věřili, že těchto „Osmero“ nakonec zemřelo a byli pohřbeni. Jejich hrobku označuje malý chrám z 18. dynastie v Medinet Habu, 663 km jižně od Káhiry. Nápisy obsahují jejich jména a popisují jak pohřeb jejich mumifikovaných těl, tak i Velkou Potopu.

• Cox, G., The search for Noah and the Flood in ancient Egypt—part 1, part 2, J. Creation 33(3):94–108, 2019.

Stromy v Edenu

Genesis 2:9 jmenuje dva stromy v Edenu; Strom života a Strom poznání dobrého a zlého. Strom Ished je v egyptských nápisech jasně spojen jak s poznáním, tak s délkou života. Například nástěnný nápis na chrámu faraona Ramesse II v Thébách (asi 1 300 před Kristem) zobrazuje Atuma a boha zvaného Thoth, kteří na listech stromu Ished zapisují délku vlády přiřazenou trůnícímu králi (obr. 5).

Je zajímavé, že jméno Ished (v Textech pyramid původně vyslovované „ish-d-et“) zní jako hebrejsky „strom poznání“ – vyslovuje se ets-ha-da-at. (hebrejsky „strom“ = ets, „znalost“ = ha-da-at). Nejspíš proto se stalo znění a význam části názvu tohoto stromu z Edenu součástí egyptského náboženství.

Závěr

Jak se dalo očekávat, v záznamech raného Egypta se opravdu vyskytují „ozvěny Edenu a Genesis“, a to ve více než jedné formě. Začneme-li Biblí jako zjevenou Boží pravdou o historii, pak máme v rukou ten nejlepší nástroj k odkrývání skutečných objevů.