Šimpanzi jsou přece „zabijáci od přírody“

Napsal Carl Wieland
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

©iStockphoto/kristang

Protože evolucionisté tvrdí, že šimpanzi jsou našimi nejbližšími žijícími příbuznými, nepřekvapuje proto, že se zaměřují na chování šimpanzů a hledají v něm vodítka pro chování lidí. Takže když se začaly množit důkazy o tom, že šimpanz obecný (Pan troglodytes) se v rámci svého vlastního druhu běžně zapojoval do bojů a zabíjení, byli někteří zjevně v pokušení vysvětlovat tím aspekty lidského zla.

Je však zajímavé, že mnohem obvyklejší reakcí evolucionistů bylo naopak popírat takovéto přirozené chování šimpanzů. Když se opakovaně psalo o tom, že šimpanzi zabíjejí své druhy, vysvětlovalo se to údajným lidským zasahováním do jejich přirozeného prostředí.

K tomuto názoru byli evoluční věřící vedeni několika faktory. Jedním z nich mohla být jednoduše prostá nechuť přijmout, že sklony ke zlu máme zděděné. Při popírání lidské potřeby Spasitele totiž přetrvává v lidech názor, že lidstvo je „ve své podstatě dobré“, což je ovšem v rozporu se zkušenostmi v reálném světě. Evolucionisté zabývající se sociální harmonií mají také obavy, že pokud bychom měli ve svých předcích „zabijácké opice“, mohli bychom se také vzdát snahy o změnu našeho chování.

Spolu s tím vším tu existuje dlouhodobý trend lidského myšlení, který ani tak nepopírá lidské zlo, ale víceméně odmítá, že celá příroda je porušena hříchem, jak nám říká Genesis 3. V tomto způsobu myšlení je příroda idealizována; celý „přírodní“ svět je „dobrý“ a jen lidé to kazí.

Toto je velmi patrné v radikálním hnutí „Zeleného odporu“ s podtextem uctívání přírody. Jeho přívrženci si často idealizují „mírumilovná“ zvířata, jako jsou delfíni, a je pro ně těžké přijmout důkazy, že i oni se podílejí na zabíjení a trýznění v rámci svého druhu.¹ Vztáhneme-li toto myšlení na lidskou společnost, je ztělesněno konceptem „ušlechtilého divocha“ podle francouzského romantického filozofa Rousseaua (1712–1778), který v mnoha lidech stále rezonuje. Rousseau idealizoval „primitivní“ lidské společnosti, které byly blíže přírodě, jako nedotčené zlem a harmonické; z tohoto úhlu pohledu je vina za lidské problémy a konflikty připisována moderní civilizaci.²

Nyní se to ale jeví tak, že rozsáhlý výzkumný projekt, zkráceně publikovaný v časopise Nature, tyto romantické názory ohledně důvodů šimpanzího zabíjejí ostatních zdiskreditoval.³ Studie, kterou provedla mezinárodní komunita více než 30 vědců, „shromáždila v průběhu let údaje z přibližně 426 pozorování v 18 různých komunitách šimpanzů“.⁴ Bylo zjištěno, že lidská činnost, jako je krmení šimpanzů nebo ničení jejich přirozeného prostředí měla jen „malý vliv na počet vzájemného zabití“ – celkem 152 případů.⁵ Míra zabíjení, podobně jako ve společnostech lovců a sběračů, se pohybuje „nahoru a dolů jako jednoduchý důsledek soupeření o vzácné zdroje“.

Toto zjištění, že šimpanzi zabíjejí jiné šimpanze nebo že delfíni dělají ošklivé věci ostatním delfínům nás nepřekvapuje, protože Bible uvádí že jak lidé, tak i příroda jsou v padlém stavu (Genesis 3).

V doprovodném komentáři článku v časopise Nature vyjádřila profesorka Joan Silková z University v Arizoně znepokojení nad tím, že její kolegové věřící v evoluci by mohli tyto nálezy o „zabijáckých šimpanzích“ použít k ospravedlnění lidského násilí. Raději to tedy hned předem vyvrací: „My máme schopnost formovat a měnit své chování způsobem, kterým to oni [šimpanzi] nedokážou.“ Přesně tak. To je také důvod, proč my, navzdory našemu vrozenému sklonu k hříchu po Adamovi jsme přesto zodpovědní svému Stvořiteli za naše špatné jednání.