Mimozemská smlouva

Napsal Lucien Tuinstra
Přeložil Pavel Akrman (Kreacionismus.cz)

Jsem Holanďan žijící ve Spojeném království; tedy příchozí v cizí zemi (Exodus 18:3, KRAL). Tento článek však není o mně, ani o Spojeném království. Toto je zcela mimozemská záležitost. Prof. Abraham Loeb (astrofyzik) na harvardské univerzitě publikoval v Scientific American článek s názvem „Jak se vyhnout kosmické katastrofě“.¹

Popisuje v něm svůj návrh na podepsání mezihvězdné smlouvy s dalšími vyspělými civilizacemi. Myšlenka hrozby z jiného světa není nová: např. bývalý prezident USA Ronald Reagan v projevu k OSN řekl: „Občas si říkám, jak rychle by naše rozdíly na celém světě zmizely, kdybychom čelili mimozemské hrozbě vně tohoto světa.²

Proč by jiná civilizace představovala hrozbu a plánovala nám ublížit? Možná je to proto, že známe až příliš dobře sami sebe a máme sklon přisuzovat své kvality (nebo nedostatky) i ostatním. Můžeme připsat nějakou formu morálky vyvinuté (mimozemské) rase? Pokud jsme se my vyvinuli – a jsme morálními bytostmi – pak by totéž mělo platit i pro další vyspělé civilizace. Dává to ale smysl? CMI mnohokrát psala o nelogičnosti názoru, že hmota může vyprodukovat nehmotné koncepty, jako je morálka, vědomí, láska, informace atd.

Ale je tu důležitější otázka, která by nás měla napadnout jako první: Jsme si jisti, že tu nejsme „sami“? Loebovy postuláty jsou hlavně plné odkazů na neznámé nebo hypotetické věci. Uvádí, že smlouva bude „podobná Smlouvě o zákazu jaderných zkoušek, podepsané poprvé v roce 1963 vládami Sovětského svazu, Spojeného království a Spojených států“.¹Nicméně podepsání mírových smluv s civilizacemi, se kterými jsme nekomunikovali, natož abychom s nimi byli ve válce, se jeví jako poněkud něco jiného. Proč se nejprve nezaměřit na nastolení míru na Zemi? Nebo to má být taktika, jak tohoto dosáhnout? Pokud máme všichni společného nepřítele, mohli bychom sami spolu vycházet lépe (v souladu s tím, co řekl prezident Reagan).

Článek Scientific American začíná slovem „Představte si“; zkusme o tom chvíli přemýšlet. Máme si představit „vysoce pokročilou civilizaci [která] může ve svém domovském planetárním systému generovat srážky elektronů podle Planckovy energie“. Loeb nepožaduje, aby si čtenář představil třeba Oortův oblak – obsahující „miliardu objektů větších, než je ostrov Manhattan“³ – i když i o něm nebylo učiněno jediné pozorování (což také není zrovna vědecké). Totéž platí i pro „temnou energii“, která se uvádí jako fakt. Nakonec musíme poděkovat „laskavé matce přírodě“, protože „zrychlené kosmické rozpínání nás ochrání před všemi riziky Planckových urychlovačů ve vzdálených galaxiích“. To znamená, že smyšlené „zlé“ civilizace (rozpor v termínech) se od nás nakonec stejně vzdálí spolu s jejich hrozivými technologiemi. V „okolí“ by zůstali jen „blízcí“ mimozemšťané. Jenže ti kdyby chtěli (a opravdu existovali), by nás jistě po těch údajných milionech let už vyhladili.

Měli bychom mít na paměti, že kořenem všech těchto spekulací je pouhá víra, že před miliardami let vznikl vesmír velkým třeskem, který také musel vytvořit nespočet světů a „starších“, vyvinutějších a technologicky vyspělejších civilizací, než je ta naše vlastní. Stručně řečeno, ET potřeboval evoluci. Existuje vůbec inteligentní, vnímaný život na jiných světech jako součást Božího stvoření? Jsme toho názoru, že ne. Viz stanovisko CMI v našem článku Stvořil Bůh život na jiných planetách?

Závěr

Je dobré být v životě proaktivní a připravený, ale místo obav před cizími nepřáteli by se lidé měli raději připravit na nevyhnutelný příchod toho posledního nepřítele – smrti (1 Kor 15:26) – tím, že přijmou dar věčného života skrze Ježíše. O tuto smlouvu jde: My křesťané víme, že máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista (Římanům 5:1)!